K historii vysokoškolské výuky důlního měřictví

Z GeoWikiCZ
Verze z 5. 3. 2011, 18:00, kterou vytvořil Stroner (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka: {{Historické dokumenty|K historii vysokoškolské výuky důlního měřictví|Doc. Ing. Pavel Hánek, CSc.|, 2011}} __TOC__ == Úvod == Hornictví a související úpra...)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

K historii vysokoškolské výuky důlního měřictví

Doc. Ing. Pavel Hánek, CSc., 2011

Obsah


Úvod

Hornictví a související úpravárenství a hutnictví patří mezi nejstarší technické discipliny všech lidských civilizací, které významnou měrou ovlivňovaly rozvoj, stabilitu a blahobyt území a státních celků. Nedílnou součástí je důlní měřictví a důlní kartografie, bez nichž je činnost v rozsáhlejším dobývacím prostoru nemyslitelná. Na příklad už do 13. st.př.n.l. je vkládán vznik plánu núbijských zlatých dolů. Jeho provedení svědčí o předchozích zkušenostech a snad i tradici. Známý antický vědec a vynálezce Héron Alexandrijský (170-100 př.n.l.), autor významné knihy Peré dioptras, jednající o geodetických přístrojích a postupech, je také autorem postupů připojovacího měření. Četná svědectví nacházíme i na našem území. Jihlavské horní právo z roku 1249 Iura et montanorum civitas Iglaviensis českého krále Václava I. a jeho syna, moravského markraběte Přemysla Otakara, znalo funkci důlních měřičů. Začlenění důlních měřičů do horní správy je stvrzeno ve slavném horním zákoníku Ius regale montanorum krále Václava II. z let 1300- 1305. Mapa zarážky Panské jámy Jiříka z Řásné z roku 1534 patří k vrcholům kutnohorské kartografie. Týž měřič roku 1560 provedl první určení výšky Sněžky. Jáchymovský lékař a přírodopisec Georgius Agricola (Georg Bauer) vydal 1556 v Basileji spis De re metalica libri XII, který v V. knize obsahuje pasáže o důlním měřictví. Roku 1593 Isaac Phendler, koncipista dvorské kanceláře v Praze, vyhotovil pro císaře Rudolfa II. nárysovou mapu velkého měřítka stavebně pozoruhodného vodohospodářského tunelu pod Letnou z Vltavy do Stromovky (tzv. Rudolfovy štoly), která jako jedna z prvních zaznamenává geologické poměry. Odborné vzdělávání bylo plně soukromé, prováděné formou samostudia a praxe u starších odborníků, často podpořené i rodinnými svazky. Vykazovalo mnohdy znaky cechovního uspořádání - například zemští měřiči, jejichž funkce byla ustanovena také ve 2. polovině 13. století, byli příslušníky pražského cechu malířů, někteří z nich byli činní též umělecky.